Ano, trenére! František Straka - rozhovor

Když pominu účinkování ve studiu Ligy mistrů a komentování fotbalových přenosů z mistrovství světa, Evropy nebo jiných fotbalových přenosů, je to můj první televizní pořad. Oslovil mě Pavel Anděl s nabídkou moderovat tento pořad a objasnil mi jeho tematiku – přiznám se, že mne tento projekt ihned nadchnul a dohodli jsme se na spolupráci – i díky tomu, že v týmu byli ti správní lidé, se kterými možnost spolupracovat mě opravdu potěšila.

 

Na natáčení jsem se připravoval celkem intenzivně, náročné bylo zvládnout rétoriku, přece jen už je v takovémto pořadu vše řešeno mnohem profesionálněji, než je tomu například v případě spontánního komentování zápasu. S nervozitou problém nemám, při práci trenéra v profesionálním fotbalovém prostředí je vystupování v médiích běžná praxe.

 

Samozřejmě talent, to je základ, a potom tvrdá práce v atletické přípravě, fotbalové dovednosti, správná životospráva (doporučuji sledovat Zdeňka Pohlreicha, jak se správně stravovat), a hlavně disciplína. Důležité je také dobré zázemí, a to jak rodinné, tak manažerské. Ale ani to vše ještě neznamená, že z dobrého fotbalisty bude výborný.

 

Určitě také talent. Každý si myslí, že může být trenérem, ale je zapotřebí vystudovat odpovídající trenérskou licenci, a věřte mi, že je to studium velmi nároční. V mém případě se jedná o UEFA Pro Coaching Licence. Dále je to přístup a jednání s lidmi, v dnešní době také znalost cizích jazyků. A co se týče trestů pro hráče – ano, bohužel jsem se s porušením životosprávy setkal a musel jsem ji disciplinárně řešit, jsem v tomto směru velice důsledný.

 

To je zajímavá otázka, ale toho, co mě ve fotbale denně štve, tak toho by bylo na román. Ale i to patří k naší profesionální práci a k fotbalovému životu.

 

Radost samozřejmě mám z úspěchů své práce, když se podaří vyhrát důležitý zápas nebo postoupit s týmem do evropských soutěží. Ale člověk se musí umět radovat i z maličkostí, které přináší každodenní život – že jsme jako rodina spolu a jsme zdraví, a třeba i z toho, že je venku pěkné počasí.

 

Česká ligová soutěž není špatná, ale ve srovnání s evropskými ligovými soutěžemi ještě máme co dohánět.

 

Určitě bych se chtěl vrátit na post reprezentačního trenéra. Trénovat 1. Bundesligu byl vždy můj sen. Jako hráč jsem si ho splnil, tak doufám, že se mi to podaří i jako trenérovi.

 

Co mě nejvíc pozitivně překvapilo u všech týmů, kde jsme natáčeli, bylo nadšení a snaha „dělat fotbal“ i v těch nejnižších soutěžích na dobré úrovni – s nasazením a elánem, byť ve skromných podmínkách. A to byl i cíl našeho pořadu Ano, trenére!

 

Určitě se budu dívat, u nás v místním fotbalovém restaurantu máme velikou obrazovku a kluci z našeho týmu a všichni fandové se na tento pořad již velice těší! Dovolenou si užívám každý den doma na zahradě – je krásné počasí, to v Česku tak často nemáme, zato pivo máme ze všech nejlepší!