Zatímco Sověti budovali vládu proletariátu, ulicím sovětských měst už vládl lumpenproletariát. Případ hromadného znásilnění Ljubov Bělovové v Leningradě roku 1926 se ale vymykal i tomu, na co byla policie zvyklá. Vymykal se brutalitou pachatelů, jejich cynismem u soudu a nakonec i exemplárními tresty, které dostali. Byl to signál, že sovětská moc už nebude násilí v ulicích tolerovat a že znásilnění od tohoto okamžiku bude patřit mezi nejzávažnější zločiny. Podle místa, kde se zločin stal, kauza dostala název Čubarovský případ.