Hrádek na Zderaze, kdysi královské sídlo Václava IV. založené kolem roku 1380 na Novém Městě v Praze 1, prošel dramatickou proměnou. Po husitských válkách sloužil jako vojenský sklad, poté byl přestavěn na klášter bosých augustiniánů. V roce 1809 se stal součástí Svatováclavské trestnice, největší pražské věznice, a nakonec byl zbořen během pražské asanace na přelomu 19. a 20. století. Vrstvená historie Hrádku na Zderaze v Praze 1, přeměňující se z královského sídla na vojenský sklad, klášter, věznici a nakonec demolici, shrnuje dynamický a často brutální urbanistický vývoj Prahy, kde i významné historické stavby byly znovu využity nebo vymazány v reakci na měnící se společenské potřeby a politické režimy. Podrobná časová osa Hrádku na Zderaze ukazuje pozoruhodnou posloupnost funkcí: královská, vojenská, náboženská, trestní. Nejedná se jen o ztracenou budovu; je to mikrokosmos pražské historie, odrážející posuny v moci, společenských prioritách a urbanistických filozofiích. Jeho konečná demolice během asanace dále zdůrazňuje radikální povahu tohoto období, kdy ani stavby s tak bohatou minulostí nebyly imunní vůči zničení.