1. Konec 19. a začátek 20. století přinesl Praze 1 rozsáhlou asanaci, zejména v Josefově, židovské čtvrti. Cílem byla modernizace a zlepšení hygienických podmínek, což vedlo ke zboření stovek domů a několika synagog. Mezi zaniklými byly například Cikánova synagoga, Egerova synagoga, Nová synagoga a Velkodvorská synagoga. Přestože mnoho historických budov zaniklo, některé klíčové památky, jako Staronová synagoga, byly zachovány. Pražská asanace, zvláště v Josefově, představuje kritický a často kontroverzní zlom v urbanistické historii Prahy 1, zdůrazňující napětí mezi veřejným zdravím a zachováním historické městské struktury. Vedla k paradoxnímu výsledku, kdy byla výrazná kulturní čtvrť z velké části vymazána, přestože některé z jejích nejikoničtějších náboženských staveb byly záměrně zachráněny. Systematické demolice četných synagog a domů během asanace ukazují na záměrnou, rozsáhlou urbanistickou transformaci. Skutečnost, že některé klíčové židovské památky byly zachovány, naznačuje selektivní přístup, pravděpodobně motivovaný jejich unikátním architektonickým nebo náboženským významem. To odhaluje složitý historický příběh zničení a selektivního zachování, který formoval současnou podobu a paměť Josefova.