Území dnešní Prahy 1, představující historické jádro hlavního města, je místem s nepřetržitým osídlením sahajícím až do období 5500-4500 př. n. l.. Keltové a Germáni zde zakládali osady a využívali strategické obchodní cesty, které procházely oblastí. První slovanské osídlení se objevilo v 6. století, což položilo základ pro budoucí rozvoj města. Praha, ležící téměř v centru Evropy, přibližně stejně vzdálená od tří moří (Baltského, Severního a Jaderského), se díky své poloze stala přirozeným bodem pro dlouhodobý územní růst a historický vývoj. Tato hluboká historická kontinuita osídlení Prahy 1 podtrhuje její inherentní strategickou důležitost a odolnost, umisťující ji nejen jako jádro města, ale jako dlouholeté centrum evropského obchodu a kulturní výměny. Geografická poloha, zejména jako místo přechodu přes Vltavu (slovo „práh“ odkazuje na brod), byla primárním motorem pro její nepřetržité osídlení a růst, což z její historie činí vrstevnaté a významné vyprávění.